Divergent Connections Orchestra je další z počinů Pavla Zlámala, skrze který uplatňuje a zkoumá principy improvizace - tvoření na místě. Tentokrát se orientuje na improvizaci řízenou. PZ zde zejména jako dirigent vede ansámbl velikosti malého orchestru, do nějž přizval zkušené jazzmany, virtuózy z oboru klasické hudby i hudební experimentátory – vesměs hráče, s nimiž se setkal v různých odvětvích svého profesionálního účinkování (ND Brno, Brno Contemporary Orchestra, brněnská jazzová i alternativní scéna a pod.). Společný jmenovatel pro většinu zúčastněných hráčů je též sepětí s Janáčkovou akademií múzických umění, ať už se jedná o současné studenty či absolventy této umělecké instituce. Systém netradičních dirigentských gest používá Pavel Zlámal jako prostředek k aktivizaci a motivaci ostatních hráčů. Hudba není předepsaná, je vytvářena v reálném čase a je produktem reakcí na gesta dirigenta. Funkce dirigenta se v tomto případě významně prolíná s rolí komponisty - ne však v absolutní hodnotě významu tohoto slova, jest možná blíže pozici iniciátora, který si neosobuje úplnou kontrolu nad vznikající hudbou. Sám je totiž v přímém přenosu ovlivňován hráči a jejich reakcemi. Přesná podoba takto vznikající hudby je tedy dílem přítomného okamžiku – improvizací na individuální i skupinové úrovni, interakcí mezi Obsazení ansámblu, hudební dovednosti hráčů i myšlenkový přístup umožňuje kromě nekompromisních zvukových experimentů také využití různých stylových klišé ve svěžích, neokoralých souvislostech. Neohrožené balancování na hraně nejistoty a překvapení nechává vzpomenout legendární jména jako např. Frank Zappa, Barry Guy, Walter Thomson, John Zorn, Butch Morris, Evan Parker, Sun Ra Arkestra a další. Divergent Connections ensemble dále rozšiřuje škálu improvizačně objevitelských projektů, který, po avantgardní Next Phase či volně improvizační Brno Improvising Unit, nese filosofický „rukopis“ svého zakladatele a leadera Pavla Zlámala.